Lední brusle jsou boty, které se nosí na bruslení. Moderní lední brusle mají ocelové čepele nebo kolečka připevněná k podrážce bot. Sport bruslení na Západě lze vysledovat stovky let zpět. Zajímavé je, že v Londýně byly objeveny prastaré artefakty bruslení-snowboardy ze sněžných skútrů-. Předpokládá se, že tyto snowboardy pocházejí z 12. století. Na druhou stranu Skandinávci používali klouzání po ledu zařízení na klouzání kostí připevněné k chodidlům. Archeologové objevili zbytky kostěných bruslí z doby 3000 let před naším letopočtem jak v Evropě, tak v Číně. Lidé si v té době připínali zvířecí kosti k podrážce bruslí, aby klouzali po zmrzlém povrchu; tyto brusle byly později nazývány kostěnými{11}bruslemi.
Dřevěné lední brusle s železnými čepelemi se poprvé objevily v Nizozemsku. Archeologové poblíž Amsterdamu a na dalších místech objevili zbytky dřevěných bruslí z počátku 13. století.
Nejstarší historický záznam o bruslení se objevuje v roce 936 našeho letopočtu, protože toho roku byl na ledě zavražděn holandský bruslař, což zanechalo trvalý dojem.
Kolem roku 1572 byly holandské dějiny svědky případů, kdy Nizozemci porazili Španěly bruslením, a to jak na souši, tak na moři. Při jedné příležitosti se španělská a nizozemská flotila střetla, ale kvůli náhlé změně počasí obě flotily znehybnilo zamrzlé moře.
Nizozemci poté vytvořili bruslařské týmy se svými zdatnými-vojáky a zahájili rychlý útok, čímž Španěly zaskočili a vyústili v drtivou porážku. Při jiné příležitosti zaútočily holandské pěchotní bruslařské týmy na španělské vojáky umístěné na ledě. Španělští vojáci, kteří nebyli schopni bruslit, byli bezmocní a všichni byli zabiti. Do této doby Nizozemci používali železné bruslařské vybavení. Drahé železné brusle byly zpočátku výhradní doménou bohatých, ale v Holandsku 17.-století se bruslení stalo oblíbenou zimní zábavou pro lidi všech tříd.
Lední brusle jsou také zaznamenány v čínských historických dokumentech. *Nová kniha Tang* zaznamenává scény Ujgurů během dynastie Tang, jak si přivazují dřevěná prkna k nohám a bruslí na ledě. Bruslení dosáhlo svého vrcholu za dynastie Čching. Císařský dvůr každou zimu vybral tisíce zkušených bruslařů, aby o zimním slunovratu vystoupili na rybníku Taiye, což je praxe známá jako „hra na ledě“, která se stala národním lidovým zvykem.
Po železných bruslích přišly dnešní ocelové brusle.
V raných dobách byly brusle připevněny k nohám koženými řemínky. Později se brusle připínaly k bruslím nebo se k nim přivazovaly popruhy. Moderní lední brusle mají čepele, které jsou trvale nebo částečně{2}}natrvalo (s odnímatelnými šrouby) připevněny k bruslím. Materiály používané na brusle prošly také vývojem. Od raných kožených bruslí pokročili k použití sklolaminátu a uhlíkových vláken. Brusle z uhlíkových vláken jsou vysoce tuhé a stabilní, ale drahé a lze je přizpůsobit tvaru nohy sportovce pro zlepšení výkonu.
Významnou událostí v historii rychlobruslení byl vynález ledních bruslí „tube{0}}typu“ Nory A. Paulsenem a H. Hagenem v roce 1902. Tento vynález výrazně zlepšil bruslařské techniky a výkon. V 90. letech 20. století byla představena revoluční rozebíratelná lední brusle. Design pantu v přední části bruslí umožňuje, aby nože zůstaly v kontaktu s ledem po delší dobu, což bruslařům umožňuje plně využít sílu kotníku a odrážet se při každém kroku. V roce 1998 Mezinárodní olympijský výbor oficiálně povolil používání nových bruslí na zimních olympijských hrách a byly překonány téměř všechny olympijské a světové rychlobruslařské rekordy.
Zatímco lední brusle mohou klouzat pouze po ledu, kolečkové brusle byly vynalezeny, aby umožnily klouzání po zemi (tvrdé povrchy), přičemž čepele byly nahrazeny kolečky.
Kolečkové brusle se dělí do dvou kategorií: první jsou dvouřadé{0}}kolečkové brusle, podobné malému autu, se čtyřmi kolečky umístěnými ve čtyřech rozích; druhá je jednořadá-kolečková brusle s podélně uspořádanými kolečky.
